Kamkoliv se dnes člověk vrtne, všude má k dispozici elektřinu. Pochopitelně tím mám na mysli objekty, v nichž se žije nebo pracuje, případně baví, takže mě hned nechytejte za slovo s tím, že někde na louce nebo v hloubi lesa nenajdeme ani jedinou zásuvku či vypínač, o umělém osvětlení a nějakých těch dalších spotřebičích pak ani nemluvě.

Všude je nám k dispozici nějaké to elektrické vedení a domovní elektroinstalace, díky nimž si můžeme proud dopřávat tak, jak je nám jenom libo. A je-li tomu snad někdy někde jinak, pak snad jedině v objektech neplatičů, jimž dodavatelé přísun elektřiny odstřihli.

Elektřinu tedy máme k dispozici. A jak ji používáme? Na to existuje docela banální odpověď. Tu zastrčíme konec šňůry od nějakého přístroje do zásuvky, tu stiskneme vypínač a je to. I jenom tak málo stačí, abychom si mohli dopřávat, co je nám libo. Chceme-li něco zapnout nebo naopak vypnout, stačí cvaknutí vypínače a je to.

A jaký vypínač máte doma? Řekněte mi to, aniž byste se na tento předtím bezprostředně podívali. Možná to ani nevíte, že? Nebo si ho jenom mlhavě vybavíte. Je tu s vámi přece už celou věčnost, používáte ho po léta, a tudíž vám zevšedněl tak, že už ho vlastně ani nevnímáte.

A to je možná lepší. Kdybyste se na něj totiž soustředili, kdybyste si ho pořádně prohlédli, třeba byste dospěli ke zjištění, že je vlastně strašně zastaralý, nemoderní a nevzhledný. A nemůže tomu často ani být jinak, protože mnohé z vypínačů, jež dnes doma stále ještě používáme, pocházejí z minulosti, z dob, kdy nebylo v plánovitém hospodářství z čeho vybírat a člověk tak akceptoval to, co bylo

Což už ale dnes dělat netřeba. Protože dnes už si lze pořídit i vypínače Schneider, jež jsou něčím daleko dokonalejším. Tyto se vyznačují především tím, že mají jednotné modulární strojky, ovšem po stránce barevnosti a designu hodně rozmanité rámečky. Takže si tu lze hravě vybrat něco, co na místě použití dokonale ladí s okolím. A i takový detail může mít vliv na to, jak se pak doma nebo na pracovišti cítíme.